Pracovní tábor FAMO

   
Po přijetí podmínek konference evropských mocností v Mnichově vládou ČSR se stalo i území Králicka součástí německé tak zvané III. říše a od 15. dubna 1939 bylo součástí správního útvaru Sudetská župa (Sudetengau). Prakticky ihned po záboru byly veškeré zdejší výrobní podniky integrovány do válečného hospodářství III. říše. Ta se po celou dobu války potýkala s nedostatkem pracovních sil, a tak byli do všech výrobních procesů zapojováni váleční zajatci, vězni koncentračních táborů a nuceně nasazení občané okupovaných zemí Evropy… V Králíkách a blízkém okolí pracovalo mnoho skupin válečných zajatců a vězňů různých národností jak v zemědělství, tak na úpravách železničních tratí, těžbě surovin z objektů opevnění (např. podzemních telefonních kabelů) a při válečné výrobě (uniformní a výstrojní díly, letecké součásti, spojovací prostředky – radiostanice…).

V průběhu války, se stoupající aktivitou spojeneckého letectva a intenzivním bombardováním průmyslových center III. říše, nastal řízený proces tzv. decentralizace válečné výroby. Její nejdůležitější části byly postupně přesouvány do chráněných podzemních prostor. Ty se nově budovaly, ale také se využívalo již existujících odolných staveb. Velké pevnostní objekty – jako čs. dělostřelecká tvrz Hůrka – patřily mezi ně.

Jako zázemí pro zbrojní továrnu v podzemí tvrze Hůrka, nesoucí německý krycí název „Farn“ (Kapradina), se v místě nad vchodovým objektem K – S 12a budoval od listopadu 1944 pracovní tábor, který byl odloučeným pracovištěm koncentračního tábora Groß-Rosen (60 km jihozápadně od Breslau, dnes Rogožnica v Polsku).

Jeho vězňové (prozatím umístění na jiných místech v Králíkách) byli nasazeni na práci u firmy FAMO. Část jejích výrobních linek měla být umístěna do upraveného podzemí tvrze Hůrka a v táboře na povrchu tvrze měli být po jeho dokončení vězni drženi. Úpravy tvrze, ani stavba vlastního tábora pro vězně nebyly zcela dokončeny, výroba se naplno nikdy nerozeběhla. Odloučený tábor byl zrušen a evakuován v dubnu 1945, při evakuaci byli vězňové za nelidských podmínek hnáni pěšky, nemocní zůstali v táboře. Výrobní zařízení, již instalované v podzemí tvrze, se stalo po osvobození kořistí sovětské armády, která je za pomoci původně německých vězňů demontovala a odvezla do SSSR v květnu 1945. Zbytky stavebních úprav tvrze a pozůstatky výrobního zařízení odstranila stavební rota ŘOPu na jaře 1948.

FAMO je zkratka pro firmu Fahrzeug- und Motorenwerke v Breslau, která patřila ke koncernu Junkers. Ten firmu převzal do vlastnictví v roce 1935 a v této formě existovala FAMO do roku 1945. Zajišťovala výrobu různých částí vojenské techniky. Mimo jiné stavěla pro Wehrmacht těžký kolopásový tahač Sd.Kfz. 9 (Sonder-Kraftfahrzeug 9), který se svými 18 tunami vlastní hmotnosti představoval v té době nejtěžší kolopásové vozidlo vůbec. Sloužil k dopravě těžkých děl a nákladů, k vyprošťování tanků a vozidel a mimo jiné také jako tahač podvalníku Culemeyer, použitého při odvozu pancéřových zvonů a kopulí vytrhaných z objektů čs. těžkého opevnění…

Pracovní tábor, jehož pozůstatky se nachází na povrchu tvrze Hůrka, nebyl přes těžké pracovní a životní podmínky zde nasazených vězňů táborem vyhlazovacím. Přesto patří mezi dnes 1.634 evidovaných nacistických věznic, koncentračních a pracovních táborů, jejichž vězňové se řadí mezi nesčetné oběti nacistické persekuce. Po válce byli postupně odškodněni od německé vlády nebo v rámci projektů poválečného smíření.